Tanec je moje hobby :-)

Dobromysl alias oregáno

20.4.2006, Kateřina Samuelová

Dobromysl je většině lidí důvěrně známá rostlinka, neboť se vyskytuje na drtivé většině pizz. To ovšem není jediný způsob jejího využití.

 


Charakteristika
Dobromysl je trvalka dorůstající až 60 centimetrů. Pochází z mírného a subtropického pásu Evropy a Asie. Celá rostlina má výraznou vůni a je medonosná. Kvete od července do srpna, tvoří vzpřímené, v horní části se větvící lodyhy. Její listy jsou vstřícné, s krátkými řapíky.

Pěstování
Oregáno se pěstuje ze semen. Předpěstované sazeničky se dají vysázet do asi 60 centimetrů širokých a 30 centimetrů od sebe vzdálených řádků. Vzrostlé rostliny se pak mohou rozmnožovat i dělením. Vzhledem k tomu, že se jedná o trvalku, může vydržet až po dobu sedmi let. Výhodou pěstování dobromysli je, že zaplevelení předchází samotná bylinka, neboť se sama postupně rozrůstá a uzavírá tak prostor nezvaným hostům. Sklízí se většinou dvakrát do roka, když je nať v plném květu, dá se sušit do polostínu svázaná ve svazečcích. Je možné tuto nenáročnou rostlinu pěstovat i v truhlíku a používat ji jako čerstvé koření. takto je výborná například do rajčatových salátů.



Léčivé účinky
Už Hippokrates tvrdil, že má dobromysl pozitivní vliv na nervový systém a že zmírňuje plicní choroby. Ve středověku se dokonce tvrdilo, že pomáhá proti malomocenství. Dnes je vyhledávaná, protože pomáhá proti kašli, má protizánětlivé účinky a podporuje vylučování žluči. Také podporuje chuť k jídlu. V léčitelství se používá i jako protikřečový prostředek. Dále se může využít i při zánětech dásní nebo průjmu, využívá se i k přípravě obkladů na špatně se hojící rány.


Dobromysl spadá do skupiny tzv. „svatojánského kvítí“. Trhala se na svatého Jana a měla chránit po celý rok lidi i zvířata. Mimo jiné i mnozí věřili, že dokáže přičarovat a zajistit lásku. A jak už její název napovídá, hlavně měla způsobovat „dobrou mysl“.

Dobromysl obecná (Origanum vulgare)
Dobromysl obecná je keříčkovitá, aromatická bylinka s horizontálním dřevnatým oddenkem a lodyhami, které mohou v ideálních podmínkách dosahovat délky přes 50 cm. Je charakteristická svým kompaktním růstem, a proto se hodí i pro pěstování v nádobách. Tato rostlina má drobné zelené lístky a v létě kvete drobnými růžovými nebo fialovými kvítky. Dobromysl má ráda suché stanoviště s přímým sluncem. V zimě ji doporučujeme chránit před mrazy nebo část rostliny přechovat v květináči ve skleníku a na jaře nasadit zpět do záhonu, kde opět hojně obrazí.
Použití: Dobromysl obecná (oregano) je spojována zejména s italskou kuchyní, kde je spolu s bazalkou nedílnou součástí pokrmů z rajčat. Používá se také k dochucení masitých pokrmů a salátů. Tradičně patří na pizzu. Najdeme ji také společně s rozmarýnem, saturejkou, tymiánem a majoránkou ve směsí bylinek označované jako tzv. provensálské koření obvykle používané ve francouzské kuchyni. Do jídel by se mělo oregano přidávat až nakonec, aby se dlouhým tepelným zpracováním nevytratilo jeho aroma. Z listů se rovněž připravuje čaj a dříve se přidávaly i do piva.
Z bylinky užíváme celé snítky listů, možno i s květy, a to buď čerstvé nebo sušené ve stínu. Sušené bylinky skladujeme v uzavíratelných nádobách, ne na přímém slunci, abychom jejich aroma uchovali co nejdéle.
Olistěnou nať rostliny sbíráme na sušení dvakrát ročně, v době květu před odkvetením a ještě jednou na podzim. Nať stříháme asi 5 cm nad zemí, těsně nad dřevnatými stonky a sušíme ve slabé vrstvě nebo ve svazečcích ve stínu nebo při umělé teplotě do 35°C. Snítky pro okamžitou spotřebu sklízíme kdykoliv.
Z léčebného hlediska je dobromysl výborná na zažívání, které podporuje, používá se také k léčbě kašle a při bolestech hrdla. Má antiseptické účinky. Její listy se také doporučuje žvýkat při bolestech zubů, můžeme ji využít do koupelí a v obkladech. Často se využívá také příznivého působení dobromysly na psychiku, bylinka je věrná svému názvu a přináší nám "dobrou mysl". Listy se používají také na destilaci oleje do parfémů a jako součást kosmetických přípravků.

 



Použití
Do jídel se využívá sušená i čerstvá dobromysl. Zdobí a ochucuje pizzy, italské polpety i špagety. V Mexiku se zase stala součástí chilli. To se vytváří ze směsi papriček a bylinek, mezi nimiž dominuje dobromysl. Je neodmyslitelnou částí chilli con carne. Dříve se také využívala v domácnostech jako náhražka pravého čaje. A v krajních případech dokonce nahrazovala i chmel při přípravě piva. My ji můžeme použít jako ozdobu v karbanátcích či jí přidat k fazolím nebo dušené zelenině, do salátů a samozřejmě do omáčky na pizzu nebo těstoviny.



 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Bazalka

18.4.2006, Kateřina Samuelová

Je rostlinka krásná a aromatická. Jako koření dominuje v jihoevropských kuchyních a zejména rajčatovým a těstovinovým jídlům propůjčuje jedinečnou chuť.

 


Pro své výjimečné aroma je využíváno ve Francii v oblasti parfumerie. Její léčivé účinky jsou zase důvodem, proč je jednou z bylinek, které se osvědčily ve farmacii.

Charakteristika
Bazalka, latinským jménem Ocimum basilicum, pochází z Asie. V 16. století byla dovezena do Evropy z Indie a Íránu. Od těch dob je oblíbená pro své léčivé, medonosné, aromatické i okrasné vlastnosti. Je to silně aromatická rostlina, její vůně připomíná hřebíček. Bazalek je několik druhů - se zelenými i červenými listy nebo bazalka trpasličí, která tvoří keříček s malinkými lístečky.

Pěstování
Bazalka je jednoletá rostlinka, která může dorůstat až 40 centimetrů. Je teplomilná a ideální pro ní jsou humózní půdy, které jsou spíše lehčího, kyprého typu. Kvete v červenci a v srpnu. Pěstuje se ze semínka, které můžete zasadit už březnu i v průběhu dubna. Je ideální pro pěstování v květináčích a truhlících, kde jí nehrozí slimáci. Dobře se jí daří i na prosluněných balkonech.

Pozor! Při zalévání dbejte na to, abyste vodou nepokropili listy. Rostliny chraňte i před deštěm, jinak budete mít na listech nehezké černé skvrnky, které vznikají právě po kontaktu listů s vodou a následně se slunečním svitem. Z tohoto důvodu jsou pro její pěstování nejlepší truhlíky se tzv. spodním zaléváním.

Zalévejte ráno a večer. I když bazalka občas svěsí listy při nedostatku vody, když ji zalijete, zase se krásně zazelená.

Než začne kvést, je dobré ji pod květem zaštípnout - stonek se rozdvojí a vy budete mít k dispozici více voňavých lístků. Listy je dobré sušit ve stínu.

Ovšem nejlepší je používat je čerstvé, můžete je zaštipovat celé léto a uvidíte, že bazalka bude stále obrůstat novými listy.




Léčebné účinky
Tato bylinka je silně aromatická rostlina, její vůně připomíná hřebíček. Obsahuje silice, třísloviny a jiné látky. Co se týče příznivých účinků na lidský organismus, tak má pozitivní vliv na vylučování žaludečních šťáv, podporuje chuť k jídlu i trávení, ulehčuje kašlání, zlepšuje činnost ledvin, uklidňuje nervy a pomáhá proti nadýmání. Lze ji využít i na aromatické, bylinné koupele, kdy zajistí nejen osvěžení mysli, ale i těla, působí totiž i proti křečím. Ve starověkém Římě se dokonce využívala nejen jako krmivo pro koně, ale dokonce i jako prostředek proti uštknutí hady a škorpióny.

Použití
Bazalku je nutné skladovat v neprodyšných nádobkách, aby nevyprchaly silice, bez nich by přišla o aroma. Ke kořenění se používají lístky čerstvé i sušené. Její výjimečná chuť se používá především při ochucování karbanátků, omáček, salátů, pizzy, makarónů, špaget, másla či při přípravě ryb. Naprosto ideální je v kombinaci s čerstvými rajčaty nebo rajčatovou omáčkou.

Další využití této užitečné rostliny je ve vinařství. Usušená bazalka se vkládá do moštu, kde vykvasí společně s ním a zaručí vínu příjemné aroma.

Provensálské špagety

Ingredience: hrst bazalky, 100g ementálu, 50g rokfóru, 4 stroužky česneku, olej, sůl, 500g špaget

Špagety uvaříme ve slané vodě. Během varu utřeme z česneku a bazalky pastu, do které vmícháme trochu oleje, strouhaný ementál i rokfór.
Těstoviny okapeme, dáme na talíř a pokapeme směsí, vše smísíme a hned servírujeme.

Máta peprná

25.5.2006, Kateřina Samuelová

Máta je všestranná rostlinka díky své charakteristické chuti a nezaměnitelná pro své výrazné aroma. Jistě si vybavíte nespočet žvýkaček a zubních past, které ji obsahují.

 


Charakteristika
Máta, latinským názvem Mentha piperita, je víceletá rostlina náležející do čeledi hluchavkovitých. Může vyrůst až do výše šedesáti centimetrů. Lístky má řapíkaté a vejčité. Oddenky jsou dřevnaté a rozkládají se na povrchu půdy. Díky nim se rostlinka vegetativně rozmnožuje. Kvítky jsou nachové a objevují se od července do září. Máta se vyskytuje hned v několika formách, máta klasnatá, máta dlouholistá či máta okrouhlolistá.

Její vlastnosti objevili již starověcí Egypťané, kteří ji hojně používali jako koření. Přes obyvatele delty Nilu se dostala k Římanům a od nich dále do Evropy. Staročeši ji využívali také, často jí mísili s petrželkou a šalvějí. Tato směs se nazývala „zelená jícha“.

Pěstování
Máta semínka prakticky nevytváří, takže je nutné množení provést za pomoci oddenků. Řízky se získávají z nadzemních i podzemních výhonků, které mají dostatek pupenů. Řízky dlouhé osm až deset centimetrů oddělíme od původní rostliny na jaře, ideálně v březnu či dubnu, a vysadíme do záhonu (30 x 30 cm). Mátě se daří v teplejších polohách, ve vlhčí půdě a na chráněném místě proti větru. Na záhonku vydrží máta až pět let, někdy dokonce i déle.

Účinky
Lístky máty obsahují hlavně silici, menthol, menthon a flavonoidy. Rostlinka obsahuje i pět procent tříslovin.

Dříve se věřilo, že její výrazná vůně dokonce povzbuzuje mozkovou činnost, posiluje paměť a dodává ztracenou chuť k jídlu. Faktem je, že má příznivé účinky na nervovou soustavu. Dále mírní bolesti a žaludeční neurózy a má pozitivní vliv na dýchání.

Při onemocnění žlučníku či jater se její blahodárné účinky dostávají do těla za pomoci čajů. Je možné ji přidávat i do pokrmů, neboť má pozitivní vliv na křeče zažívacího traktu a také působí proti nadýmání.

Použití
Máta je především skvělý pomocník v kuchyni. Lze použít jak její čerstvé lístky, které jen odtrhneme, tak i sušené. Ty natrháme za suchého počasí krátce poté, co rostlinka začne kvést. Usušíme je ve stínu, ale co nejdříve, protože by mohla zhnědnout.

Mátových extraktů se také využívá při výrobě zubních past, ústní vody, pěn do koupele a pleťových masek. Je častou surovinou i v cukrářství, můžeme ji nalézt nejen ve žvýkačkách, ale i v želé a dalších cukrovinkách. Mimo jiné je i součástí francovky.

Máta peprná (Mentha)
Rostlina je víceletá, u nás se pěstuje většinou kříženec
(Mentha x piperita). Mátový čaj se používá jako osvěžující a na žaludek příznivě působící medikament. Kuchařky přidávají listy do jehněčí pečeně a různých omáček. Máta obsahuje éterické oleje, třísloviny a hořčiny. Působí proti křečím a je mírně projímavá. Nejširší využití je při nevolnostech, nadýmání, křečích v oblasti žaludku a střev.
Stanoviště: výsluní, snese i polostín, podloží musí být dostatečně vlhké, zvláště u mladých rostlin.
Pěstování: nejsnadněji se rozmnožuje kořenovými výběžky a oddenky, lze také vysévat. V zimě chráníme přikrytím, jinak zčásti vymrzne, ale obrazí. Máta se rychle rozrůstá a je ideální pro přikrytí plochy pro nezarůstání plevelem. Hnojení není nutné.
Mátu sklízíme krátce před květem, uřežeme celé rostliny, zavěsíme ve stínu . Seříznutá rostlina obrazí a v témže roce vykvete.
Ochrana před škůdci a chorobami: nejčastějším problémem je napadení rzí, kterou likvidujeme radikálním seřezáním. Nové výhonky jsou potom většinou zdravé.

Tip: Z máty si můžete připravit i mírně alkoholické osvěžení - koktejl Kubánské mojito!

Originální receptura Mojito

Ingredience:
3 - 4 čajové lžičky třtinového přírodního cukru
2 cl Mojito Mint sirupu
1 cl limetkové nebo citrónové šťávy
2 plátky citrónu.
několik lístků čerstvé máty
led
4 cl bílého rumu Havana Club Silver Dry
sodová voda

Tento osvěžující nápoj si připravíme do předem vychlazené sklenice. Do ní nasypeme cukr, zalijeme Mojito sirupem a šťávou z limetek. Plátek citrónu nakrájíme na čtvrtiny a spolu s mátou vložíme do sklenice. Vše nyní rozdrtíme pomocí dřevěné paličky. Celou sklenici nyní vyplníme ledem, nalijeme rum a doplníme po okraj sodovou vodou.

Nápoj zamícháme a sklenici ozdobíme plátkem citrónu, přidáte míchátko a slánku. Pravé Mojito je ozdobenou velkou snítkou máty, jejíž listy se během popíjení nápoje žvýkají a zapíjejí, aby zvýraznily aroma nápoje.


Mojito bez alkoholu

Ingredience:
lístky máty
1 limetka
2 lžíce pískového cukru
sodová voda
drcený led


Do vysoké sklenice dáme cukr, čtvrtinu limetky nakrájené na kousky i se slupkou, asi deset lístků máty a vše rozdrtíme nejlépe hmoždířovou paličkou z porcelánu. Když je cukr rozpuštěný, přidáme asi jednu lžíci drceného ledu, dolijeme sodou, ozdobíme kolečkem limetky a snítkou máty.Tuto nealkoholickou alternativu Mojita ocení především řidiči a budoucí maminky. Pitím tohoto nápoje si díky pozitivním účinkům máty zlepšíte zažívání.

 

Pěstování bylinek: Tymián

Vypěstujte si čerstvý tymián, získáte tak nejenom koření do různých pokrmů, ale také prostředek lidového léčitelství.

Popis
Tymián (Thymus vulgaris L.) je výrazně aromatický stálezelený polokeř původem ze Středomoří. Je 10-40 centimetrů vysoký, má silně větvitý keříčkovitý růst a hranaté, u báze dřevnaté stonky. Listy jsou malé, oválné, šedozelené barvy, květy fialové.

Pěstování
Tymián vyžaduje přímé slunce, propustnou půdu, nemusí mít mnoho živin a dokonce dobře snáší sucho. Pokud rostlinu příliš zaléváme a hnojíme, slábne její výrazné aroma. Bude dobře prospívat v květináči za oknem nebo na záhoně, kde může vytvořit kompaktní porost v případě, že ho budeme pravidelně sestřihovat. Tato bylinka kvete od května do září a množí se dělením nebo hřížením. Kvetoucí rostlina se sbírá bez kořenů a ihned se suší na vzduchu ve stínu.

Účinky na organismus
Čaj z tymiánu pomáhá při zažívacích potíží, při zánětech dýchacích cest, k uvolňování hlenů, k odkašlávání. Má mohutné desinfekční účinky. Je to výborné kloktadlo při bolestech v krku. Tymiánový olej má pro své antiseptické účinky také široké využití v kosmetickém průmyslu. Je to význačný dezodorační prostředek, protože odstraňuje pachy. Tymiánový čaj se nedoporučuje v těhotenství, při poruše štítné žlázy a srdeční slabosti. Nepřiměřené dávky nebo dlouhodobé užívání může způsobit tyreotoxikózu, proto ho nelze použít v bylinkových čajích jako pochutinu pro běžné pití.

Použití
Z tymiánu využíváme listy a kvetoucí  vrcholky (ty sbíráme na počátku květu, listy kdykoliv). Tymián je vhodný do nádivek, při nakládání masa, do omáček, polévek, do zeleninových salátů, dresinků, těstovin. Často se používá ve směsi ještě s jiným druhem koření, protože má poněkud ostřejší aroma.

 

 

 

Voňavá a léčivá mateřídouška

Pokud na našich toulkách přírodou narazíme na mateřídoušku, rozhodně bychom si ji měli natrhat a donést domů. Je to lék na mnohé nemoci a problémy.

Mateřídouška obecná se vyskytuje v celé Evropě, v severní a střední Asii. Je to polokeřík s poléhavou lodyhou a čtyřhrannými větévkami. Listy jsou vstřícné, celokrajné, podlouhle vejčité, kvítky jsou drobné, růžové, sestaveny v lichopřeslenech, tyčinky jsou čtyři a plod je rozdělen na čtyři tvrdky.

Od června do srpna sbíráme nať bez kořenů krátce před květem nebo za květu. Sbíráme kvetoucí vršky asi 5 cm nad zemí, které pak sušíme rychle ve stínu a v průvanu.
 
Tato bylinka obsahuje éterické oleje, cymol a thymol, žlutou silici, kyselinu ursolovou, flavony, karvanol, třísloviny a hořčiny. Chutná nahořkle a má aromatickou a lehce kořeněnou vůni.

Její léčebné účinky jsou rozsáhlé. Čaj z mateřídoušky, který připravíme tak, že 3 lžičky řezané suché natě přelijeme 1/4 l vařící vody a necháme 15 minut pařit, pomáhá při nachlazení, chudokrevnosti, bronchiálním kataru, bolestech při menstruaci, problémech s močovým měchýřem, zácpě, migréně, plynatosti, posiluje srdeční činnost, pročišťuje vnitřní orgány, tlumí žaludeční křeče, čistí problematickou pleť.

Koupel z mateřídoušky uvolní mysl, navodí klidný spánek, pomůže setřepat celodenní nervozitu, je vhodná na prokrvení pokožky, proti bolestem v zádech a revmatismu. Čerstvé nebo sušené bylinky hodíme pod tekoucí vodu a necháme je tam i po naplnění vany. Pak se ponoříme do lázně a relaxujeme.

Stejné uklidňující účinky mají i polštářky naplněné sušenou mateřídouškou. Bylinku rozmělníme na hrubší kousky a vsypeme je do pevné sypkoviny. Tu pak zašijeme a polštářek je hotový. Pokud vám polštářek časem přestane vonět, stačí, když ho pořádně promnete mezi prsty.
 

Pěstování bylinek: Šalvěj lékařská

Vypěstujte si šalvěj (Salvia officinalis L.), získáte tak nejenom koření do různých pokrmů, ale také prostředek lidového léčitelství.

Popis
Šalvěj je vytrvalá bylinka, která vytváří přes 75 cm vysoký keř. Pochází z oblasti Středomoří a má mnoho kultivarů- červenolistých, žlutolistých, vícebarevných. Nejznámější je šalvěj lékařská a zahradní, dále pak luční, muškátová. Známá je také pod lidovým názvem babské ucho.

Použití
Šalvěj je u nás vnímána spíše jako léčivka, ale má i velké uplatnění v kuchyni, kde jsou nejvhodnější k použití obyčejné nekvetoucí širokolisté kultivary. Všechny druhy šalvěje chutnají trpce a lehce nahořkle a hodí se hlavně k vepřovému a telecímu masu. Přidává se také do omáček, nádivek, k ochucení sýrů. V kuchyni používáme čerstvé a sušené listy, zpracovávají se také květy, ze kterých destiluje olej.

Pěstování
Tato rostlina potřebuje k životu přímé slunce a chráněné stanoviště, kam se moc nedostane vítr. Množíme řízkováním nebo odnoží a hlavně často zaštipujeme. Sbírá se šalvějová nať nebo listy a suší se při teplotě okolo 30° C. Doba sběru je květen - červen.

Účinky na organismus
Obsahuje silici, hořčiny, triterpeny. Šalvěj je známé kloktadlo při bolestech v krku, má antiseptické účinky, osvěžuje dech, zklidňuje nervy a zmírňuje pocení. Je vhodná při jaterních poruchách a pro diabetiky, zastavuje mírné krvácení, má protihlístové účinky a snižuje sekreci žláz včetně sekrece mléka. Silice v šalvěji mohou ve vyšších dávkách vyvolat křeče a výjimečně i alergické reakce.

Šalvěj lékařská
Šalvěj je známá jako středozemní kuchyňská bylina, u nás je zažitá spíše jako léčivka. Tato vytrvalá bylina vytváří přes 75 cm vysoký keř a vyskytuje se v mnoha kultivarec (červenolistých, žlutolistých i vícebarevných). Pro použití v kuchyni jsou však nejvhodnější obyčejné úzkolisté a nekvetoucí širokolisté kultivary.
Další druhy šalvěje,mimo šalvěje lékařské, jsou např. šalvěj zahradní (jednoletka s plstnatými, šedivými listy a fialovými kvítky), šalvěj luční (s kadeřavými lístky), šalvěj muškátová (dvouletá bylina,zdroj muškátového oleje) či šalvěj červená (choulostivá trvalka, na podzim a v zimě šarlatově kvete, čerstvé listy mají ananasové aroma). Všechny druhy mají společnou jemně nahořklou, trpkou chuť, výborně se hodí k tučnějším vepřovému masu, ale i k telecímu a k drůbeži. Výborná je do omáček a nádivek. (V anglosaských zemích bývá šalvěj základním koření nádivky krocana.) Tuto poměrně silnou bylinku lze použít v omezeném množství i k příprav ryb. Hojně ji využívá středozemí kuchyně např. i k ochucení sýrů. Lze ji použít i při přípravě fazolí. Z byliny užíváme především listy (čerstvé i sušené), dále i květy, z nichž se destiluje olej.
Šalvěj lékařská
Šalvěj vyžaduje úrodnou půdu, přímé slunce a stanoviště chráněné proti větru. Množí se na jaře nebo v létě pomocí řízkování nebo odnoží. Abychom měli z této bylinky pěkný keřík, zaštipujeme ji a rostliny je také vhodné jednou za 5 let obnovit, protože starší keře odspodu vyholují. Šalvěj má také léčivé účinky, listy také mají především antiseptické účinky.
Šalvěj se používá do kloktadel při bolení v krku, k osvěžení dechu a při čistění zubů. Šalvějový čaj se používá proti pocení, uvolňuje nervové napětí, vhodný je také pro diabetiky. Tato bylina nachází své uplatnění i při léčení jaterních poruch. Éterický olej se používá v kosmetickém průmyslu. Sušené listy, obzvláště barevných odrůd, jsou atraktivní složkou potpourri.

Meduňka lékařská (Melissa officinalis)
Meduňku lékařskou poznáte bezpečně podle citrónové vůně, linoucí se v okolí rostliny. Proto se jí v jiných jazycích říká citrónová rostlina. A nevoní jen květy, ale hlavně všechny zelené části, zejména listy - zvláště, pokud je rozemnete v rukou. Po čaji z meduňky se krásně spí. Nahradí nejrůznější prášky na spaní, na rozdíl od nich nemá žádné vedlejší škodlivé účinky a není návyková. Kromě zmíněného čaje se používá v kuchyni k salátům, omáčkám, majonézám, rybám a do rýže. Do pokrmů se přidává syrová nebo se krátce povaří s jídlem, případně se rozetře - tím se zvýší její aroma.
Stanoviště: protože pochází ze Středomoří, vyžaduje teplou, záhřevnou zeminu a osluněné , před prudkými chladnými větry chráněné stanoviště. Půda má být humusovitá a propustná, během vegetace je vhodné doplňovat výživný kompost, aby meduňka dosáhla alespoň metrové výšky než nakvete a je vhodná ke sklizni. To bývá v červenci.
Pěstování: od dubna do května můžeme meduňku vysévat na venkovní plochy. Výhodnější je vysazovat koupené sazenice, abychom se dočkali brzké úrody. Jedna sazenice stačí pro celou rodinu. Pokud budeme sázet větší množství sazenic, pamatujeme na vzdálenost alespoň 30cm, která je nutná jako spon rostlin - ty se díky svým kořenovým výhonkům množí a rychle zarůstají plochu hustým kořenovým balem.
Pěstování v nádobách: rostliny se velmi dobře pěstují v přiměřeně velkých nádobách, pokud jsou umístěny na dobře osvětleném stanovišti. Jejich světle zelené, zubaté, vejčité listy rostou na čtyřhranné,ochlupené a rozvětvené lodyze. V červenci vyrůstají v paždí listů květenství, složená z malých růžových nebo bílých kvítků, které jsou něžnou ozdobou Vaší terasy. Mladé lístky se odebírají od jara do podzimu a jedna rostlina v 10 litrové nádobě stačí celé rodině pro přímou spotřebu.
Přezimování: protože je meduňka nevymrzává a ve volné půdě naraší v teplé zimě i začátkem března, můžeme nádoby ponechat venku, pokud je zapustíme do země. Pohodlnější je ale přemístit nádoby do chladné místnost, kde mladé rostliny vegetují i během zimy. Zvláště velké rostliny sestříhneme 10cm nad povrchem zeminy a uložíme do chladné, třeba i tmavé místnosti, v březnu je přemístíme do tepla a ony naraší. 

Pěstování bylinek: Meduňka lékařská

Vypěstujte si meduňku (Melissa officinalis), získáte tak nejenom koření do různých pokrmů, ale také prostředek lidového léčitelství.

Popis
Meduňka lékařská je charakteristická svou citronovou vůní, podle které má také přezdívku citronová rostlina. Je to chlupatá bylina tvořící trsy s plazivými kořeny a vzpřímenými hranatými lodyhami. Má srdcové a hluboce žilkované listy a bílé nebo světle růžové listy.

Účinky na organismus
Meduňka je známou rostlinou na uklidnění, často nahradí prášky na spaní, na rozdíl od kterých nemá vedlejší účinky. Snižuje krevní tlak, nálev z meduňky je účinný při léčbě nachlazení a chřipky, poruch trávení a žaludečních potíží.

Použití
V kuchyni se meduňka přidává k salátům, omáčkám, majonézám, rybám, ale také například do likérů.

Pěstování
Meduňka je středomořská rostlina  a proto potřebuje teplé, slunečné stanoviště chráněné před prudkými věty s propustnou půdou a výživným kompostem. Vysévá se od dubna do května přímo do záhonu, ale výhodnější je vysazovat sazenice, abychom uspíšili sklizeň. Vzdálenost musí být alespoň 30 cm, protože kořenové výhonky se rychle množí. Můžete ji pěstovat i ve větších nádobách na světlém stanovišti. Meduňka je nevymrzavá, proto můžeme nádoby ponechat venku nejlépe zapuštěné do země. Množíme dělením, řízkováním nebo odkopky kořenových výhonků. Meduňka může dosáhnout metrové výšky, v červenci proto seřízneme 10cm nad zemí, zavěsíme ve stínu a usušíme.

 

 

 

 

ÚČINKY NA ČLOVĚKA

Mateřídouška

mateřídouška

Uklidňuje a konejší. Přivádí harmonii do celého těla, vše běží ve správných vlnách a po správných vibracích.

Máta peprná

máta

Je ji třeba užívat opatrně, protože má velkou sílu a může způsobit bolení hlavy. Je radikálně čistící! Vlévá do člověka svěžest, světlo, vzduch a mnohdy je to pomoc, kterou předchází nejprve celkové zhoršení. Může osvěžit mysl i ducha a provzdušnit uzavřenost. Působí příznivě, v rámci svých možností, na trávení (funkci tenkého i tlustého střeva), pokožku a dýchání.

Anýz

anýz

Tato jednoletá rostlina pochází z Přední Asie. Sbíráme její plod v srpnu a v září, doma ještě dosušíme. Vyznačuje se silnou kořenitou vůní a skladkou chutí. Ve farmacii se používá k přípravě aromatických vod, lihů, sirupů a do léčivých čajů. Zabraňuje nadýmání a trávicím potížím. V domácnosti se používá především do pečiva, kompotů, červeného zelí, okurek, dýní a hub. Pozor při dávkování!

Bazalka pravá

bazalka

Tuto "chlupatou" rostlinku sbíráme kvůli nati v době kdy kvete, tj. od června do září. Planě se nevyskytuje a z pěstované odrůdy se seřezává od vrcholu asi 30 cm dlouhá nať a dosušuje se. Má kořenitý pach i vůni. V kuchyni se používá do omáček. Výtažek z bazalky oživuje nervový systém a stimuluje duševní koncentraci. Její esence se používá proti bolení v krku, migrénám a zažívacím potížím, snižuje nadýmání. Má též spasmolytický účinek. Koncentrát se užívá v malých dávkách a zředěný. Zevně se bazalka používá na obklady při opruzeninách, při kašli jako kloktadlo.

Bergamot

bergamot

Tento stále zelený tropický strom - Citrus bergamia - se běžně vyskytuje jako stromek vysoký 4 až 5 metrů. Jeho plody jsou světle žluté, hruškovité, středně velké plody tvaru vejce. Silice z bergamotu je výborným sedativem. Lehká příjemná vůně výrazně příznivě působí na psychiku (stavy úzkosti, nervové napětí). Čistí vzduch, ničí bakterie, zabírá na bronchitidu, kašel, bolesti v krku a zlepšuje dýchání, snižuje horečku, v lázni podporuje hojení a zmírňuje projevy akné. Bergamotový esenciální výtažek je velmi koncentrovaný, proto se k ochucení čajů používá jen v malé dávce. Lze jej použít ve formě éterického olejíčku do aromalampy na odstranění pachu v místnosti.

Citron

citron

Toto běžně používané ovoce má mnoho léčivých účinků: likviduje infekce, působí antisepticky, vdechování jeho esence snižuje horečku. Ve spojení s medem je velmi účinnou zbraní proti chřipce a nastuzení.

Česnek

česnek

Tento "všelék" netřeba představovat, takže si jen zopakujeme, že česnek působí proti rozmnožování kvasinek, plísní a choroboplodných zárodků v trávícím systému a spolehlivě odhání upíry…

Estragon - Pelyněk kozelec

estragon

Čerstvé nebo sušené lístky této vytrvalé keřovité rostliny silně voní a mají mírně nahořklou chuť. Stonky jsou až 1 metr vysoké, dřevnaté s tmavě zelenými listy a bílošedými kvítky. K použití čerstvého estragonu se sbírají vrcholky rostliny; celá nať na sušení se sbírá v době květu - sušíme pomalu - ne na slunci! Silné aroma se používá k povzbuzení chuti k jídlu, ale i při katarech a zažívacích potížích. V kuchyni především na dochucení omáček a do nakládané zeleniny. Čaj z estragonu se užívá při nespavosti, je vhodný na křeče a revmatismus, osvěžuje a povzbuzuje. Slouží i jako přísada do parfémů a likérů. Zajímavost: v minulosti se používal při bolestech zubů a Římané jím léčili hadí uštknutí.

Fenykl

fenykl

Fenykl - lidově zvaný vlašský kopr, sladký kopr, římský kopr - patří k populárním kulinárním bylinám pro svou zvláštní vůni, kterou propůjčuje řadě jídel. Používali ho jako koření i k léčení. Od srpnu do září se sbírá plod, avšak jedlá je každá část rostliny - semena, listy, stonek i cibule. Sladce chutnající stonky, které připomínají celer, mají příjemnou příchuť anýzu. Je možné je nakrájet do polévky či do salátu anebo užívat na ochucení dušených pokrmů nebo smažené zeleniny. Vějířovité listy lze použít na ochucení zeleninových jídel. Fenykl a fenyklová silice se užívá na uvolnění křečí hladkého svalstva, proti nadýmání a ke zvýšení činnosti střev. Působí dezinfekčně a uvolňuje hleny při zánětech horních dýchacích cest. V lidovém léčitelství se doporučuje i ke zvýšení tvorby mléka, k omývání očí při různých očních zánětech případně jako močopudný prostředek. Výtažky z fenyklu vykazují antimikrobiální účinek proti řadě baktérií (stafylokok či Escherichia coli), houbám a kvasinkám (Candida). Prý také působí na tvorbu celulitidy a snižuje nadváhu. Tento osvěžující čaj je známý i svými účinky na osvěžení dechu.

Hřebíček

hřebíček

Toto koření plné vůně jsou vlastně sušená nerozvitá poupata tropického stromu hřebíčkovce. Sklízejí se v období, kdy ze zelené barvy přecházejí do červené - v této době mají nejvíc aromatických látek. Hřebíček se používá při speciální úpravě masa, v uzenářství, likérnictví, do nakládané zeleniny a hub, do omáček a kečupů, v menším množství i do vývarů. Mletý se přidává do perníků, koláčků a vánočního pečiva. Hřebíček má výrazné regenerační účinky a snižuje svalovou únavu. Zklidňuje žaludek, používá se ke zmírnění bolestí zubů, k ošetření kožních zánětlivých procesů a akné. Éterický olej s obsahem hřebíčku podporuje trávení, dezinfikuje a má repelentní účinky.

Kerblík

kerblík

Jednoletá bylinka je oblíbena a používána hlavně ve Francii. Zelené lístky, které chutí připomínají petrželku, se přidávají do polévek, salátů, omáček a vaječných, kuřecích a rybích pokrmů. Lístky jemné anýzové vůně a chuti se používají i sušené do bramborových polévek a rybích marinád.

Koriandr

koriandr

Je to subtropická jednoletá rostlina, až šedesát centimetrů vysoká. Čerstvá nať má velmi výraznou chuť a vůni a proto se přidává do salátů a masitých jídel. Koriandr ničí bakterie salmonely. Podle mexických a amerických odborníků čerstvé listy a olejovitá semena této rostliny obsahují aktivní látku až dvakrát účinnější než antibiotikum běžně používané k léčení salmonelózy. Koriandr bývá také nazýván "kočičí koření". Psi i kočky milují jídlo mírně okořeněné touto bylinkou. Kočkám se sušené listy někdy přidávají do náplně polštářků nebo pelíšků.

Meduňka

meduňka

Medonosná bylina pochází z jižní Evropy. Měla by se sklízet jen do rozkvětu, dokud má silnou citrónovou vůni. Čerstvé i sušené lístky se přidávají do salátů a omáček, pod maso, pod ryby i k houbám, do boršče a zeleninových polévek. Meduňkový éterický olej snižuje psychické napětí, je vhodný při nespavosti, povzbuzuje srdeční činnost, snižuje krevní tlak. V koupeli má relaxační účinky.

Oregano - Dobromysl obecná

oregano

Rostlina příbuzná majoránce se používá zejména v jihoevropské kuchyni do těstovin, pizzy, omáček, zeleninových jídel a plodů moře. Rostlina má drobné zelené lístky, v létě kvete drobnými růžovými nebo fialovými kvítky. Společně s rozmarýnem, saturejkou, tymiánem a majoránkou tvoří tzv. provensálské koření. V Mexiku je součástí koření chilli. Z léčebného hlediska je oregano výborné na podporu zažívání, používá se při kašli a bolestech krku. Má antiseptické účinky. Lístky se žvýkají při bolestech zubů, přidávají se do koupele a do obkladů. Často se využívá také příznivého působení na psychiku, což dokládá její český název.

Pelyněk černobýl

pelyněk černobýl

Je znám i jako černobejl, peluň, hořkohub, pamětníček, bylina sv.Jana, atd. U nás roste na rumištích, u cest, plotů, v příkopech, v křovinách, na náspech, … Kvetoucí nať se sbírá od července do září uřezáním vrchních částí (asi 20 cm dlouhých). Sušíme co nejrychleji ve stínu a za dobrého přístupu vzduchu nebo zavěšenou ve svazečcích. Bylina má příjemně aromatický pach a kořenitou, slabě hořkou chuť, proto se používá jako koření hlavně k tučnému masu, které tvoří stravitelnějším, neboť podněcuje sekreci žaludečních šťáv. Pelyněk je vhodný pro okořenění luštěninových jídel, bramboračky, bílého zelí, hub či kapusty. Pelyňkový čaj užívejte při žaludečních křečích, střevních parazitech, na tišení bolesti, na léčbu očí (zároveň je i potírejte), při nepravidelné menstruaci, při chřipce, nemocech močových cest, usnadňuje stolici a vyhání z těla červy. Osladíte-li nálev medem, pijte jej při kvašení v žaludku po snězení nesprávně kombinovaného jídla a také při zápachu z úst. Ve formě tinktury užívejte 10 až 15 kapek na cukr při všech žaludečních potížích. Ale pozor - pelyněk je při delším používání nebezpečný a škodí nervové soustavě. Otrava se projevuje poklesem krevního tlaku, zpomalením a poruchou srdečního rytmu.

Routa vonnárouta vonnáPoužívají se pouze listy sklizené před rozkvětem. Nať obsahuje mnoho rutinu. Hodí se do salátů, v menším množství do masových a zeleninových pokrmů, na úpravu skopového masa. Má silnou specifickou vůni a nahořklou chuť. Jako léčivka působí proti křečím, uklidňuje, snižuje krevní tlak, zmírňuje bolesti hlavy, je močopudná. Vedle chuti k jídlu podporuje trávení. Čerstvé lístky drobně sekáme a sušené rozdrtíme na prášek. Při kořenění se doporučuje půl až jedna lžička zelených lístků na porci, sušeného pak jen na špičku nože. Routa je výborná do pomazánek, v bylinkových máslech, majonézách a salátových zálivkách. Ale pozor - užívat se smí jen v malých dávkách, ve větších je jedovatá!

Rozmarýn

rozmarýn

Stále zelený keř dorůstá do výšky až dvou metrů. Výrazná chuť bylinky se výborně hodí k telecímu, vepřovému a jehněčímu masu. Pro chuť se přidává do másla nebo olivového oleje, na kterém smažíme rajčata nebo brambory.

Saturejka

saturejka

Jednoletá bylina pochází z Východního Středomoří. Čerstvá se používá nejčastěji do salátů a polévek; sušená do omáček, polévek, k telecímu, kuřecímu a krůtímu masu, vaječným pokrmům nebo květáku. V luštěninových jídlech napomáhá odstranit nadýmání. Stimuluje zažívání, vzbuzuje chuť k jídlu a zastavuje průjem.

Šalvěj lékařská

šalvěj

Tato populární bylinka vzpružuje tělo i ducha. Je původem ze Středomoří. Sbírá se šalvějová nať nebo list a suší se. Má ostrou chuť a používá se nejčastěji do nádivek a k ochucení sýra. Stimuluje zaží

Ahoj to jsem já :-)

Ahoj to jsem já :-)

Líbí se vám tyto stránky?

Ano i ne (9737 | 33%)
Ano (10026 | 34%)
.
TOPlist

All iJigg MP3 Realm Esnips
MP3 ke stažení zdarma
Nazývá se také orientáním tancem nebo často v Čechách břišním tancem
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one