Tanec je moje hobby :-)

Moje rodná vesnice

Obrázek vesnice

Obrázek vesnice

S ý č i n a

        Na svazích Chlumu a Chloumku vznikala lidská sídla určitě již v dobách mladší doby kamenné (neolitu) v letech 5500 až 4000 před Kristem. Lidé tehdy opouštěli dosavadní způsob obživy - sběr plodin a lov - a začínali se věnovat zemědělství, mýtili a žďářili lesy a zakládali malá políčka, na nichž pěstovali zejména obilí. Těžká černá půda zajišťovala dobrou úrodu, blízké lesy a táhlý hřeben Chlumu poskytovaly možnosti úkrytu v případě ohrožení. První písemné zprávy o vsi Sýčina jsou však mnohem pozdějšího data a nemají přílišnou vypovídací hodnotu o jejích počátcích. Starší historiografie soudí, že své jméno nese ves po zakladateli Sejovi. Její název se totiž v minulosti několikrát měnil, takže se sídlo jmenovalo Sejčín, Sejcín, Sycín, Sýčín, Sejcina a.j. Jak už to bývá, první zpráva o vsi pochází z pramenů církevních a je z roku 1352, kdy je fara v Sýčině uvedena mezi 24 farami děkanátu mladoboleslavského. Lze tedy předpokládat, že ves byla v polovině 14.století již natolik významná, že se stala sídlem farnosti a měla svůj kostel, k němuž dosadila prvního faráře nám jménem známého (jakéhosi Petra) vrchnost, sídlící na blízkém hradu Chlumu, stávajícím na ostrožně poblíž vsi Chloumku.
        Tak jako pro jiná místa, je i pro Sýčinu typická feudální majetková rozdrobenost. Vesnice netvořila ve 14. a 15.století jednotný celek, ale v držení jednotlivých usedlostí byli současně místní příslušníci zemanských rodů, ale části vsi patřily vrchnostem církevním i významnějším rodům panským, nejčastěji boleslavským. Tak v 16.století nacházíme mezi majiteli jednotlivých částí Sýčiny Stránovské ze Sojovic, Tovačovské z Cimburka, Krajíře z Krajku, Cetenské z Cetna na Vinařicích, později pak dobrovické Valdštejny a konečně Thurn-Taxise, k jejichž panství pak již náležela Sýčina celá. Od počátku 16.století vlastnil Sýčinu rod Cetenských z Cetna na Vinařicích, jehož příslušník Jiří postavil ve vsi nový kostel sv.Václava, v němž následně zřídil v roce 1609 Václav Cetenský z Cetna na Vinařicích hrobku svého rodu. Příslušníci tohoto starého českého šlechtického rodu se však aktivně zapojili do stavovského povstání v letech 1618 - 1620 a po Bílé hoře jim byla polovina majetku zkonfiskována. V roce 1623 koupil Vinařice Adam mladší z Valdštejna a do zemských desek byl zanesen nový název Vinařic - Nový Valdštejn, který se však neujal. Dřívější podíl Valdštejnů v Sýčině tak podstatně vzrostl, již v roce 1609 tu zřídili výsadní krčmu, v níž hospodařil Petr Valter a v sýčinském dvoře často vrchnost pobývala. Tito pražští Valdštejnové byli protestanti a ještě v roce 1636 si boleslavský hejtman stěžoval, že Rozina Valdštejnová na svém sýčinském dvoře "víru podobojí vyznává". Následně však i tato část připadla valdštejnským příbuzným na Dobrovici a celá ves až na dva statky boleslavské vrchnosti sídlící ovšem již na Kosmonosích, jmenovitě Rejnyšovský a Soustrovský, byla zcelena do jedněch vlastnických rukou, k panství Dobrovice.
        Časté průchody císařských, saských, švédských a chorvatských vojsk Boleslavským krajem přinesly spoušť i do Sýčiny. Zanikly nejen na svou dobu bohaté poplužní dvory, ale vypáleny či rozbořeny byly téměř všechny selské chalupy, takže stát nad vsí zůstal pouze památný kostel. Trvalo tři desítky let, než začala ves opět vstávat z mrtvých: krčma byla obnovena v roce 1678 (č.1), vrchnost investovala do obnovy dalších usedlostí, které pak prodávala novým osadníkům. Počet stavení se pohyboval mezi 15 až 20, ještě v roce 1713 bylo v Sýčině pouze 13 domů se 70 obyvateli, 1843 17 domů se 142 obyvateli a 1890 již žilo ve 32 domech 297 lidí.
        V roce 1734 se stali majiteli dobrovického panství Fürstenberkové a po nich v roce 1809 je získali Thurn-Taxisové. Zejména oni se významně zapsali do dějin Sýčiny jednak zvelebením kostela sv.Václava, jednak zřízením své hrobky v jeho nitru. Knížata z Thurn-Taxisu náleží k přední evropské šlechtě. Rodová větev dobrovicko-loučeňská se zasloužila o duchovní i hospodářský rozvoj regionu. Připomeňme například pomoc, kterou Taxisové poskytli v Jabkenicích těžce hluchotou zkoušenému B.Smetanovi, vyzdvihněme zakladatelský čin dobrovického pána, stojícího u zrodu druhého nejstaršího cukrovaru v Čechách v roce 1831, oceňme zásluhy niměřického JUDr.Rudolfa Thurn-Taxise, zakladatele pražského Hlaholu, časopisu Právník, mecenáše vlastenecky orientovaného Boleslavanu či významného člena komitétu pro založení Národního divadla. V Sýčinské rodové hrobce jsou pohřbeni Maxmilián Josef a Marie Eleonora, kníže Karel Anselm s chotí Marií Isabelou a synem Vilémem, Artur, syn knížete Fridricha, dcera Jana hraběte z Montforte, dcera Vilemína vévody di Laureto, princ Egmont, jeho otec kníže Hugo a princezna Marie Eleonora. Kostel je i místem posledního odpočinku několika příslušníků pánů Cetenských z Cetna a na Vinařicích, jejichž erb spolu se znakem Taxisů spoluvytváří zdařilou výtvarnou výzdobu interiéru kostela.
        Se zánikem nevolnictví (1781) a zejména zrušením roboty (1848) došlo i k uvolnění poměrů v celém kraji, v každém městě a zvláště na venkově. Císařský patent z roku 1849 zavedl do veřejnoprávní organizace tzv. místní obce, v jejichž čele stál obecní výbor a obecní představenstvo se starostou. Nepřevázka, Bezděčín a Sýčina tvořily jednu obec až do roku 1867, kdy se oddělil Bezděčín. K osamostatnění Sýčiny došlo až v roce 1879, kdy se stal jejím prvním starostou Václav Svárovský. To již v blízkosti obce jezdily vlaky na v roce 1870 otevřené trati Nymburk - Rumburk, k jejímuž dobrovickému nádraží ve Svárovách to měli Sýčinští kousek cesty. Začátkem 20.století žilo ve vsi celkem 316 obyvatel (41 domů), starostou byl František Plaček a radním Josef Krupička. Poštou, farou a školou patřila Sýčina k Dobrovici. Majiteli větších zemědělských usedlostí byli Frant.Soustružník a Jan Svárovský, jako hostinští tu působili Josef Kubín a Antonín Plaček, kupecký obchod provozoval Čeněk Jukl, kovářskou živnost rovněž Č.Jukl a obuvníkem byl Jan Svárovský. Převážná část mužů se živila zemědělstvím a prací v dobrovickém cukrovaru. V obci v té době působily tři spolky: Čtenářsko-vzdělávací jednota, Národně-sociální jednota a sociálně-demokratická jednota.
        Na závěr našeho stručného vyprávění o starších dějinách Sýčiny si připomeňme pověst, která se traduje k třívěžovému kostelu sv.Václava. Majitel vsi (patrně z rodu Cetenských z Cetna - pozn.K.H.) měl tři dcery, které se spolu stále hašteřily. Aby různicím zamezil, nechal pro ně postavit tři samostatné věže, v níž každá žila a vzájemně se mohly navštěvovat pouze jednou denně mezi půlnocí a jednou hodinou. Po smrti tří sester byl prý k věžím postaven kostel, v jehož věžních oknech se čas od času zjevují světélka varující nespokojence a hádavé lidi před osudem sýčinských princezen. Pověst je pověst, jadérko pravdy spočívá ve skutečnosti, že Jan Cetenský měl ze svých dvou manželství skutečně tři dcery - Johanku, Annu a Elišku …



                                                                                                       PhDr.Karel Herčík

Ahoj to jsem já :-)

Ahoj to jsem já :-)

Líbí se vám tyto stránky?

Ano i ne (9737 | 33%)
Ano (10026 | 34%)
.
TOPlist

All iJigg MP3 Realm Esnips
MP3 ke stažení zdarma
Nazývá se také orientáním tancem nebo často v Čechách břišním tancem
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one